Historie thajských léčitelů: Kdo byli zakladatelé masážní tradice

Legendární lékař – Jivaka Kumar Bhaccha (Shivago Komarpaj)

Za otce thajské medicíny je tradičně považován lékař, známý pod jménem Jivaka Kumar Bhaccha (v thajštině často jako Shivago Komarpaj).

Podle legendy žil ve staré Indii v době Buddhy a byl jeho osobním lékařem. Zároveň pečoval o mnišskou komunitu (Sanghu), přičemž jeho znalosti sahaly daleko – léčivých bylin, ajurvédy, chirurgických technik i manuální terapie.

Jeho přístup byl holistický: neléčil jen tělo, ale i ducha, a věřil v rovnováhu energie. V thajské tradici mu dnes praktikující vzdávají úctu v rituálu zvaném Wai Khru, který se opakuje na začátku každé masážní seance jako modlitba a poděkování předkům.

Přechod tradice do Thajska: buddhistické chrámy a linie „Sen“

Jak se léčebné principy, které začal Jivaka, šířily, dostaly se i do území dnešního Thajska. Stalo se to zejména prostřednictvím buddhistických mnichů, kteří praktikovali dotekové terapie jako součást duchovních, medicínských i vzdělávacích rituálů.

Velkou roli sehrály chrámy, zejména Wat Pho v Bangkoku: zde byly na kamenné tabule vyryty diagramy energetických drah (tzv. „sen“) a tlakových bodů, které dodnes slouží jako vizuální učebnice pro maséry.

Ztráty a obnova tradice

Navzdory stovkám let praxe a ústního předávání vědomostí čelila tradice několika krizím. Významný úder přišel v roce 1767, kdy byl dobytayský Ayutthaya (starobylé hlavní město) zničeno, a mnoho písemností a znalostí prý tehdy zmizelo.

Až o mnoho století později, v období monarchie Ráma III., začala oficiální snaha tradici zachovat. Na Wat Pho nechal král vytesat léčebné diagramy a popisy masážních technik do kamene, čímž je uchoval pro další generace. V polovině 20. století pak chrám založil jednu z prvních moderních škol tradiční masáže.

Duchovní a medicínský význam masáže

Thajská masáž není jen fyzickou terapií. Je úzce propojena s etickými a duchovními principy buddhismu – včetně laskavosti, soucitu a respektu ke klientovi.

Techniky se zaměřují na práci s „sen“ – energetickými drahami těla, což připomíná koncept meridiánů v tradiční čínské medicíně. Přes tlak, protahování a asistované pohyby (někdy připomínající jógu) se uvolňují blokády a podporuje tok životní energie.

Význam pro současnost

Dnes je thajská masáž nejen součástí wellness a turistické nabídky, ale také uznávanou součástí tradiční thajské medicíny. V roce 2019 dokonce Nuad Thai (klasická thajská masáž) získala status nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Pro mnoho terapeutů a praktikujících dnes představuje uctění Jivaky a udržování tradice most mezi minulostí a přítomností – připomínku, že masáž je víc než jen dotek, je to služba, léčení a duchovní praxe v jednom.

Zakladatelé thajské masážní tradice – především Jivaka Kumar Bhaccha – položili základy nejen technik ruční terapie, ale i filozofie, která spojuje medicínu s duchovností. Díky buddhistickým chrámům, zachování znalostí v modlitbách a kamenných tabulích a obnovení výuky ve školách jako Wat Pho tradice přežila a inspirovala miliony lidí po celém světě. Thajská masáž tak zůstává živým odkazem hluboké, starobylé moudrosti, která dokáže léčit tělo i duši.